Pro některé lidi je tady všechno špatně. Hlavně obyvatelé téhle země. Taky nechápete, jak tu mezi „zaprděnými čecháčky, malými xenofoby, ovcemi, českými povahami...“ mohou všichni ti nepochopení géniové vůbec žít? Co vede obyčejné lidi k přesvědčení, že nemají být na co hrdí? Co vede lidi, považující se za „elitu“, k takové pýše, nenávisti a pohrdání vlastními spoluobčany? Jako by jejich autoři byli povýšení nad běžné české smrtelníky, nad své přátele, nad své maminky a příbuzné.
Taky na vás z toho čiší ten obrovský mindrák? Potřeba poklonkovat před někým mocným a urazit kvůli tomu i vlastní rodinu? Tyhle hlášky už pomalu zlidověly – a málokdo se ptá, kde se vlastně vzaly. Kdo s tímhle servilním nesmyslem přišel?
------------------------------------------
„Naše země se nevyznačuje převažující zaostalostí a nemožností vůči mytické „Evropě“ ve všech myslitelných parametrech. Vyznačuje se mnohem spíš tím, že tu je a) velká, nekritická, masochistická společenská poptávka po hanění vlastní země a b) naivní přesvědčení, že existuje „Evropa“, zhmotněný platónský ideál toho, jak to má vypadat."
------------------------------------------
A jsme u toho. Co když odtud vítr fouká? Generace šedesátkových rebelů, intelektuálů, kteří si v šedi totalitního socialismu vysnili mýtický Západ plný barev, hojnosti, rovnosti, volnosti a bratrství. Celý život se upínali k tomu, že se ho dočkají i tady. Androši, mařeny, chartisté, každý podle svého nejlepšího svědomí.
Přišla revoluce.
Sláva! A teď to tady máme!
Ale co se s tím naším snem stalo?
Neumíme ho žít? Nebo nebyl tak růžový?
Teď už není na koho se vymluvit. Zmizel nám nepřítel. Pořád jsme všichni jenom lidé. Děláme chyby. Někteří lžeme, krademe, podvádíme. Pořád jde o krev, pot a slzy místo tance s duhovými jednorožci. A soused udavač se má zase dobře, hajzl.
Ale co se s tím naším snem stalo?
Neumíme ho žít? Nebo nebyl tak růžový?
Teď už není na koho se vymluvit. Zmizel nám nepřítel. Pořád jsme všichni jenom lidé. Děláme chyby. Někteří lžeme, krademe, podvádíme. Pořád jde o krev, pot a slzy místo tance s duhovými jednorožci. A soused udavač se má zase dobře, hajzl.
Kdo za to může?
Žili jsme snad desítky let pro utopii? Mýlili jsme se?
Bylo to všechno strádání, samizdaty a strachy – zbytečné?
Žili jsme snad desítky let pro utopii? Mýlili jsme se?
Bylo to všechno strádání, samizdaty a strachy – zbytečné?
Ne! Ideje byly správné! To lidé nám je kazí!
Zneužívají demokracii k hlásání názorů se kterými nesouhlasíme.
Volí politiky, které bychom nikdy nevolili.
Ti zaprdění Čecháčci, co se jim nelíbí Amerika, pro Evropskou unii nemají jediné slovo dobré, fašisti co pořád jen kritizují, bručí a ze svého selského rozumování chtějí dělat závěry!
Chtějí změnu. Chtějí nám to všechno zkazit? Vzít nám celý náš život, naše hodnoty? Havla? Nepolitickou politiku?
Nikdy! Sny si rozvracet nedáme.
To radši vyměnit ty lidi.
------------------------------------------
„Země bývalého komunistického bloku přišly ke svobodě většinou příliš lacino. Hrdinný odpor proti totalitě byl záležitostí nepatrné menšiny, pro většinu, jak se nyní ukazuje, touha po svobodě byla jen touhou po výhodách Západu bez ochoty převzít se svobodou také odpovědnost. Evropská unie nám věnovala stovky miliard, téměř každá vesnice profitovala z evropských zdrojů (a profitovala by mnohem více, kdyby velkou část dotací nerozkradla „neviditelná ruka“ mafiánské české cesty ke kapitalismu) – ale my jsme si nechali prolhanými ideology vsugerovat obraz EU jako „nového Sovětského svazu“. Tato urážlivá lež se ujala, protože mnoha lidem vyhovovala – pokud máme nad sebou nějakou cizí velmoc, máme alibi pro vlastní lenost a nezodpovědnost, můžeme jen sedět u piva a nadávat. Stydím se za chování velké části našich politických elit a smýšlení velké části veřejnosti ve vztahu k EU.“
------------------------------------------
Tomáš Halík pro Katolický týdeník, duben 2016
David Drábek, dramatik, umělecký šéf Klicperova divadla v Hradci Králové, 2016
Výzva k diskusi:
Dobrá, zatrpklí šedesátníci mají možná pozice v médiích, v politice, v kultuře a neomezeně možností svojí kyselostí peskovat ty čecháčky, které tak nesnášejí. Ale co ta další generace lidí, pohrdající svou zemí a lidmi v ní? Kde se berou mladí oikofobové, multikulturalisté, anarchisté, nekritičtí světoobčané?
Dobrá, zatrpklí šedesátníci mají možná pozice v médiích, v politice, v kultuře a neomezeně možností svojí kyselostí peskovat ty čecháčky, které tak nesnášejí. Ale co ta další generace lidí, pohrdající svou zemí a lidmi v ní? Kde se berou mladí oikofobové, multikulturalisté, anarchisté, nekritičtí světoobčané?
Autor: Eva Svobodová| neděle 29.5.2016 9:09 | karma článku: 43.27 | přečteno: 4849x
Žádné komentáře:
Okomentovat